V realitách je MALÁ konkurence!

Často slýchávám od makléřů větu: „Když ona je v realitách hrozně velká konkurence.“ Pro takové makléře mám velmi špatnou zprávu…

V prostředí, ve kterém pracujete, nejen že není velká konkurence. V Česku je v realitách MALÁ konkurence.

Proč si to myslím? Respektive, proč to vím?
Realitní trh má u nás historii cca 25 let. A to je velmi málo. Důkazy: Jeho poněkud rozháraný a nesourodý stav a také srovnání se zahraničím. Měl jsem možnost nahlédnout na realitní trhy s historií 30, 40, 50 let a rozdíly jsou znatelné. Takové realitní trhy jsou více vzdělané, ustálené, výrazně kvalitnější, s výrazně nižším počtem prodejů nemovitostí bez RK, makléři jsou uznávaní odborníci v oboru atd. Nutno dodat, že to mnohdy souvisí s mentalitou a vývojem obyvatelstva jako takového.

Ostatně, má to logiku. Podívejte se na lékaře, kterému je 25 a kterému 45 let. Rozdíly jsou zřejmé a jen stěží ten pětadvacetiletý předčí schopnostmi a zkušeností staršího kolegu.

Nechtějme od realitního trhu po 25 letech existence, aby byl srovnatelný se západní Evropou či státy, kde je realitní trh vyspělý, jako například ve Švédsku. Co se týče realit a hokeje, máme se ještě hodně co učit. A i když se snažíme, a to bychom sakra měli, jen tak je nedoženeme. Je potřeba na sobě pracovat a být trpělivý.

Ale zpět k faktu, že konkurence je zde malá. Vezmu to bodově:

– Ve vyspělých realitních trzích vám nikdo do emailu nenaservíruje stažené inzeráty lidí, kteří prodávají nemovitost. Tak lehké to tam nemají. A u nás? Makléři často považují za obrovský problém, že musí zavolat někomu, kdo si podal inzerát, že prodává nemovitost.

– Když ve vyspělém realitním trhu začínáte a chcete získat nemovitost do portfolia, pěkně si stanovíte svou oblast (starostování) a vyrazíte. Dům od domu, dveře od dveří obcházíte, ťukáte, zvoníte, představujete se lidem, o kterých ani netušíte, zda by chtěli prodávat. A u nás? Tohle si makléři jako svou běžnou činnost zřejmě vůbec nedokáží představit.

– Makléř musí být denně! v ulicích svého města a osobně se angažovat, aby ho lidé znali. Letáky, kulturní a společenské akce, reciproční spolupráce s místními podnikateli atd. A u nás? Kolikrát za týden makléř vyrazí do ulic svého působiště a dává tam o sobě aktivně vědět?

– Když makléř někde působí, je všude vidět. Všude, kde to jen jde, má svou fotografii. Potřebuje přece, aby o něm lidé věděli, znali ho, poznávali, zapamatovali si,… a obraceli se na něho. A u nás? Drtivá většina makléřů nemá ani deset plachet se svým obličejem. Naši makléři chtějí, aby se na ně klienti obraceli sami. No jo, ale jak, když jsou většinou tajní agenti, které nikdo nezná a nemají fotku dokonce ani na vizitce.

– Když si makléř ve vyspělém trhu vytvoří svou databázi potenciálních klientů (základ byznysu makléře), velmi často a opakovaně naráží na to, že lidé v jeho databázi už svého realitního makléře mají. A u nás? Drtivá většina makléřů žádnou pořádnou databázi ani nemá. A přitom, pokud má makléř databázi tisícovky lidí ve svém okolí, většinou nikdo z těchto lidí žádného pořádného makléře nezná a s radostí se tak na něho v případě potřeby obrátí.

– V Česku je odhadem kolem 10 tisíc relativně aktivních makléřů. Kolik myslíte, že jich je spokojených se svými výkony a příjmy? Cca jeden ze sta. Těch zbývajících 99 pro ně totiž nejsou konkurence.

– Atd., atd.

V Česku je malá konkurence. Buďme rádi, že v realitách děláme teď a že nezačínáme za 5, 10 let. Je tu ale jedno velké ALE. Je potřeba začít pracovat a chovat se jako makléř 21. století. Protože když to neuděláte, ostatní vás převálcují. A lehce. Protože nejste konkurence.

www.tomas-kucera.cz, ředitel vzdělávacího institutu CHYTRÝ MAKLÉŘ.